Krasomilův web | Jsem kdo jsem

Krasomil Vás vítá....

......

.....člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije.

Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.

Milan Kundera

Žimrovický

náhon

Foto: A.F.

Čím delší zřídí sloupořadí, čím výše vyženou věže, čím šíře roztáhnou dějiny, čím hlouběji vykopají jeskyně jako letní obydlí, čím mohutnější sloupy podepřou stropy jídelen, tím více bude toho, co jim zakryje oblohu.

Tak jak lesklá plocha zrcadla odráží vše, co před ní stojí, a jak tiché údolí samo nese dál sebemenší zvuk, má člověk oprostit své nitro od sobectví a zloby, aby mohl ve všem co by ho mohlo potkat, přiměřeně jednat.

Kdo jsem ?

Bhagavadgíta 10.20

Ego, tato konstrukce mysli, vytváří ve vás pocit výjimečnosti.

Nevíte kdo že jsem? Budete se divit. Jsem někdo, koho moc dobře znáte. Jsem v každém muži, v každé ženě, v každém dítěti... v každé lidské bytosti, kterou potkáváte.

Jsem jedna obyčejná bytost, která před jistým časem vstoupila do tohoto světa. Nebude to trvat zase tak dlouho a tento svět zase opustím.

Jsem věčné Já, Gudakéšo, všem bytostem v srdci dlící. A Jsem počátkem i středem, bytostí koncem jistě též.

Praví se, že na světě jsou jen dva druhy šťastných lidí, mudrci a mentálně zaostalí. Ti druzí jsou šťastní proto, že jejich inteligence jim neumožnila vytvořit v mysli křoviny z tužeb, závislostí, strachů a hněvu a zabloudit v nich. Mudrci jsou ti, kteří byli schopni vymýtit tuto džungli v mysli a teď si opět užívají Božské záře blaženosti.

Celý náš svět je představa a ta je jen obraz hmotného světa, je také správné k němu jako k obrazu přistoupit. Nerozdělujte obraz na "Já" a okolní svět, nerozlišujte, zda část obrazu je dobrá a část špatná. Záchvaty strachu, hněvu, zoufalství, pláče nebo agresivity jsou chvíle, kdy člověk již logicky nejedná.

Existence moudrého člověka je ostrov uprostřed rozbouřeného moře. Všichni se pachtí za úlovkem. Když se pak po čase vrátí na pevný ostrov, jsou chvíli šťastní. Pak je znovu neklidné srdce zavede do vln oceánu, kde se znovu za čímsi pachtí, ale zároveň sní o svém klidu na ostrově. Mudrc se z ostrova nehne. Co potřebuje to na ostrově má a víc mít nechce. Proč mít více než potřebuji?

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti. Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Života cvrkot, to je vždycky zábava a často i legrace, když má člověk lidi rád. Vše už tu bylo, a přesto se občas podaří zavést do života zcela nový objevný nesmysl. Pokus se o to i Ty, protože budoucnost bohužel není již tím, čím bývala. Sen je součástí našeho soukromí. Je cosi zvláštního v tom, sdílet své soukromí s lidmi, které neznáme, ale máme je rádi. Je to pouze další způsob, jak se dát druhým poznat.